Opisthorchové: žlučový systém v nebezpečí!
Při jedné z cest na Sibiř jsem se dostala do endemické zóny nákazy parazitickým červem, který u člověka vyvolává odpovídající onemocnění – opistorchózu. U třetiny mnou vyšetřených pacientů bylo toto onemocnění zjištěno, ale pouze 20 % z nich o tom již vědělo. Deset lidí již bylo operováno s diagnózou akutní cholecystitida, obstrukční žloutenka, tři s diagnózou kalkulózní cholecystitida (žlučové kameny), u dvou – rakovina žlučníku. A teprve po operaci k odstranění žlučníku jim byla stanovena diagnóza – opistorchóza jater a žlučových cest[26].
Nicméně nejen tento malý, ale výmluvný příklad mě přiměl psát nyní o opistorchóze. Podnětem se stala prověřovací otázka pro studenty, na kterou jsem narazila v Učebnici lékařské mikrobiologie: „Který helmint je schopen vyvolat rozvoj cholangiokarcinomu (rakoviny žlučového systému)? Odpověď – motolice (původce opistorchózy)“[27].
Nyní uvedu popis akutního klinického průběhu opistorchózy a vy, vážení čtenáři, hned uhodnete, ke kterému lékaři se takový pacient dostane.
Takže, nemocní si stěžují na silné bolesti v nadbřišku, v pravém podžebří. Trápí je bolesti hlavy, časté závratě, někdy krátkodobá ztráta vědomí. Nevolnost, zvracení, úbytek váhy, vyčerpání. Játra jsou zvětšená, bolestivá. Žlučník je znatelně zvětšený, silně bolestivý. Při duodenálním vyšetření ve všech vzorcích – leukocyty a změněné epitelové buňky (sliznice je parazity odlupována). Dále sledujte pozorně. Na UZV – kameny ve žlučníku nejsou, ale žlučník je zvětšený, nerovnoměrně ztlustlý. Játra zvětšená, nehomogenní. Závěr – nádor žlučníku. Rozbor stolice na „vajíčka červů“ – negativní!
A vy už jste pochopili, že takový pacient má obvykle jedinou cestu – k onkologovi. A dále podle známého schématu – operace, ozařování, chemoterapie.
Zatím onkologičtí pacienti s konečným doporučením k operaci v mé praxi nebyli. Ale jak si dokážete představit, stav pacientů v akutním stádiu je kritický: bolesti, zánět, obstrukční žloutenka, proto se obvykle poměrně rychle dostávají na operační stůl. Čas na důkladnou diagnostiku už nezbývá.
Pojďme se podívat bližše na tohoto záludného „onkologického“ parazita, který vyvolává tak těžká onemocnění u dospělých i dětí.
Motolice Opisthorchis
Opistorchóza je onemocnění způsobené motolicí kočičí nebo sibiřskou – Opisthorchis felineus. Poprvé byl parazit objeven v roce 1891 v játrech při patologicko-anatomické pitvě člověka a popsal ho K. N. Vinogradov, který původce opistorchózy nazval motolicí sibiřskou. V současné době je v zemích SNS opistorchóza rozšířena především v oblastech přiléhajících k povodí řek Ob a Irtyš (západosibiřské a kazachstánské ohnisko) a vyskytuje se také v povodích Kamy, Dněpru, Jižního Bugu, Volhy, Donu, Němenu a dalších řek Ruska.
V některých zemích Asie (Thajsko, Indie, Čína, Japonsko) se vyskytují i jiné druhy opistorchózy.
Opisthorchis je červ dlouhý od 4 do 13 mm a tlustý 1–4 mm se zploštělým, kuželovitě se dopředu zužujícím tělem (obr. 14).
Obr. 14. Motolice kočičí (podle K. I. Skrjabyna, R. S. Šulce)
Opisthorchis je hermafrodit. Má dvě přísavky, proto se nazývá dvoústka: přední – ústní, zadní – břišní. Varata jsou umístěna v zadní části těla, před nimi se nachází vaječník. Děloha zaujímá většinu těla mezi vaječníkem a břišní přísavkou.
Vajíčka parazita jsou drobná (0,011–0,023 mm), mají víčko na jednom konci a malý výrůstek na druhém.
Opisthorchové parazitují ve žlučovodech jater, žlučníku, žlučových cestách, slinivce břišní u člověka a také u koček, psů, lišek, ledních lišek, sobolů a dalších šelem.
Po vyloučení se stolicí hostitele obsahuje vajíčko larvu pokrytou brvami (miracidium). Pro další vývoj se vajíčka opisthorcha musejí dostat do vody, kde je pozřou sladkovodní plži. V těle plže z vajíček vycházejí larvy a procházejí několika stádií vývoje. Miracidium – brvitá larva, poté sporocysta, dále redie a nakonec ocáskovité larvy – cerkarie.
„Inkubační doba“ v útrobách sladkovodního plže trvá asi 2 měsíce. Poté se larva motolice dostává z plže do vody, kde aktivně proniká do kůže kaprovitých ryb. Za 24 hodin se cerkarie mění v metacerkarie, umístěné v podkožním vazivu a svalech ryby, kde se po uplynutí 6 týdnů stávají zralými larvami.
Po snězení nakažené ryby definitivním hostitelem vycházejí larvy ze svých cyst (obalů) v dvanáctníku a pronikají do žlučových cest, jater a slinivky břišní.
V organismu člověka a domácích zvířat může helmint žít 10–20 let.
Vodící roli v šíření opistorchózy hrají lidé a kočky požírající nakažené ryby. Děti onemocní méně často než dospělí (jedí méně solené, sušené, uzené, tedy tepelně nedostatečně zpracované ryby).
V mechanismu přenosu opistorchózy má největší význam znečištění vodních ploch fekáliemi. K tomu dochází při vypouštění nečištěných odpadních vod do řek a záplavových nádrží, obsahu záchodů, výkalů lidí z parníků, barží atd.
Co bolí při opistorchóze
V počáteční fázi onemocnění vystupuje do popředí alergický účinek parazitů – důsledek otravy organismu produkty jejich životní činnosti.
V důsledku mechanického a toxického působení parazitů se mohou objevit poruchy sekretorické a motorické funkce žaludku, žlučových cest a další poruchy[28].
Místní mechanické působení červů motolic opistorchis vede k poškození tkání jater, žlučníku, žlučovodů a slinivky břišní, což způsobuje poruchu odtoku žluči. V důsledku dlouhodobého mechanického působení, neustálého narušování celistvosti epitelu žlučových cest a žlučníku a pronikání parazitů do stěn těchto orgánů dochází ke ztluštění stěn, což je interpretováno jako adenomatózní (nádorové) změny. To dalo některým výzkumníkům důvod považovať opistorchózu dokonce za precancerózní stav. N. N. Plotnikov však na základě analýzy rozsáhlého experimentálního materiálu dospěl k závěru, že ačkoli mnohaleté parazitování motolic opistorchis vytváří jisté předpoklady pro rozvoj primární rakoviny jater, slinivky břišní, žlučníku a žlučovodů, zřídka vede k dalšímu rozvoji rakoviny, a to pouze za zvláštních podmínek. Toxická zátěž organismu pak vyvolává slabost, bolesti hlavy, depresi a další příznaky charakteristické pro snížení imunity.
Při chronickém průběhu onemocnění převažují projevy spojené s poruchou funkce vylučování žluči: bolesti, nevolnost, zvracení, pocit těžkosti, nejčastěji po jídle. Při postižení slinivky břišní se objevují projevy pankreatitidy – nevolnost, vylučování nestrávené potravy nebo řídká pěnitá stolice.
Přitom je třeba rozlišovat průběh nemoci u stálých obyvatel endemických ohnisek, kde častěji přebírá chronický charakter se dvěma charakteristickými syndromy (cholecystopatie a gastroduodenopatie), a u příchozích – výrazná akutní fáze nemoci s alergickými projevy a postižením plic, jater, žaludku a slinivky břišní.
Klinická diagnostika opistorchózy je velmi obtížná. Stanovení diagnózy pomáhá epidemiologická anamnéza – pobyt v endemické oblasti, konzumace surových ryb. Přesnou diagnózu lze stanovit až 5–6 týdnů po nákaze, ale ani to ne na základě rozboru stolice, nýbrž při vyšetření obsahu dvanáctníku (duodenální sondáži). A to ještě pouze za podmínky, že motolice právě v této době nakladly svá vajíčka[29].
Účinnost VRT je mnohem vyšší, protože se diagnostikuje nejen stupeň postižení organismu, ale také to, které orgány jsou konkrétně nakaženy motolicemi opistorchis, a rovněž se sleduje dynamika léčby rezonančními frekvencemi (v kombinaci s mebendazolem, praziquantelem). Léčba je dlouhodobá, individuální a vyžaduje opakované kúry.
Proto je pro zamezení rozvoje adenomu žlučníku a hlubokých chronických procesů v játrech, žaludku, žlučníku a slinivce břišní nutná včasná diagnostika opistorchózy, a tudíž i včasná léčba.
V našem centru byly vyzkoušeny nové frekvence přístrojů „Imedis“ pro léčbu opistorchózy, díky čemuž bylo dosaženo velmi dobrých klinických výsledků – vyléčení během 5–10 sezení rezonančně-frekvenční terapie. Na mou žádost profesor J. V. Gotovskij připravil k výrobě nový terapeutický přístroj pro léčbu plísní, helmintů, včetně opistorchózy.
Je nutné mít na paměti, že nemoc může probíhat s onkologickou symptomatikou, proto všem lidem s onemocněním jaterně-žlučového systému vřele doporučuji důkladně se nechat vyšetřit na opistorchózu. Při absenci VRT je třeba provádět opakované vyšetření obsahu dvanáctníku na „vajíčka červů“ (duodenální sondáž).
Při jakémkoli průběhu onemocnění, stejně jako při podezření na onkologický proces ve žlučových cestách, ve žlučníku, ve slinivce břišní a v játrech by se měla pokud možno provádět diagnostika VRT pro včasné odhalení původce.