To vše mě přivedlo k vzpomínkám na začátky mé lékařské praxe.

Lidé starší generace si velmi dobře pamatují dobu 60. let, kdy byla v SSSR přijata politická směrnice: „Dohnat a předehnat Ameriku!“ Všichni sovětští lidé se zapojili do závodění a soutěžení. Tento hon za rekordy „za každou cenu“ měl neblahé následky: barbarsky se ničily lesní a vodní zdroje; v boji za zvýšení úrody byla naše Země-živitelka zamořována chemikáliemi. Těžba nerostných surovin povrchovým způsobem vedla k vynakládání prostředků rovnajících se hodnotě výroby strojů, které je těžily, atd. Do tohoto hnutí byla bohužel zatažena i medicína…

Vzpomínám na první dny své práce, kdy jsem jako absolventka lékařského institutu byla vyslána v rámci zdravotnického týmu k likvidaci trachomu (očního chlamydiového onemocnění) jako masové infekční nemoci v Bucharské oblasti Uzbekistánu. Měli jsme za úkol obejít každý dům v aulu, prohlédnout každého člověka, odhalit nakažené, vyléčit je nebo nemoc převést do chronické formy (údajně neinfekční). A tak jsme v „antiparazitární“ skupině složené z dermatologa, venerologa, zdravotníka-parazitologa a mě (oční lékařky) během dvou měsíců prošli obrovský okres Bucharské oblasti. Podmínky byly přitom extrémně těžké: skromná strava, voda z zavlažovacích kanálů (aryků), po kolena v blátě, v galošách, nocování pod širým nebem. Tehdy jsme však upřímně věřili, že děláme velkou a důležitou věc. Naše zprávy o odvedené práci byly odpovídajícím způsobem přepracovány úředníky z oblasti zdravotnictví, kteří jako první v oblasti hlásili nadřízeným orgánům úplné odstranění infekčních nemocí v okrese a získali za to vyznamenání a odměny (a my svoje budoucí nemoci).

Dnes, po mnoha letech, chápu, že právě z takových vítězných hlášení se zformoval obecný postoj, že infekčně-parazitární problém v Sovětském svazu je vyřešen, a aby naši soupeři nepochybovali, vědecké práce v oblasti parazitologie byly omezeny a utajeny.

Podobný scénář se zřejmě odehrával i na Západě, o čemž svědčí ticho ohledně těchto problémů i v těchto zemích. Jako protiváha ke stagnaci v parazitologii se v tomto období rozvíjela chirurgie, radioterapie a chemoterapie. Díky koncepci vzniku nádorů z vlastních buněk, která existovala v onkologii, došlo k rozvoji hormonální terapie. V mikrobiologii se zvláštní pozornost věnovala mikroskopickým organismům, jako jsou bakterie streptokoky a stafylokoky. Pro jejich likvidaci byly vybudovány mohutné továrny na výrobu antibiotik. Nikdo se přitom nezamýšlel nad možností vzniku mutantů, nad pronikáním plísní („výrobců“ antibiotik) do organismu a v důsledku toho – nad snížením imunity, vzhledem k tomu, že plísně se ukázaly být silným antigenem pro lidský imunitní systém. Kam až nás zavedlo zapomnění na starobylé Aristotelovo přikázání, které říká: „Všechny oblasti vědění jsou stejně potřebné, ale některé z nich jsou důležitější než jiné, a biologii bychom měli dát na první místo, protože jejím cílem je pochopit a vysvětlit podstatu života“^[46].

Podstata života je velká záhada! Jak vzniká život? Jak se genetická informace přenáší z rodičů na budoucí děti? Proč se dnešní děti rodí jakoby už se znalostmi počítače, nové filozofie, nové hudby, literatury? Kdo nebo co zapíná jedny a vypíná jiné genetické kódy v procesu vývoje z jediného vajíčka v různé orgány, systémy, nervy a další vskutku zázračné adaptace, a nakonec – v takového velkého a rozumného člověka… Genetici vědí, že k oplodnění jednoho vajíčka je zapotřebí velké množství spermií, ačkoliv se s vajíčkem spojí pouze jediná. „Přítomnost jediné zdravé spermie nikdy nevede k oplodnění vajíčka“^[47]. K čemu je tedy zapotřebí velké množství spermií?

Vzpoměňme si na objevy doktora fyzikálně-matematických věd V. D. Plykina. Výsledek jeho vědeckého výzkumu získaný v lednu 1985: „Pokud při kooperaci mnoha hmotných útvarů do společenství dosáhne jejich počet kritické hranice, vytvoří se nad společenstvím jednotné informačně-energetické pole – vědomí společenství.“ Dále cituji zákon formulovaný jím v lednu 1986: „Každý hmotný útvar ve Vesmíru má svůj program vzniku a vývoje.“ V. D. Plykin tuto myšlenku rozvíjí na základě zřejmých faktů: jedna včela nemůže postavit úl a přežít, mravenec sám nikdy nepostaví mraveniště, pták sám neodletí na jih. Stejně tak je zapotřebí kritické množství živých tvorů – lidí, zvířat, ptáků, hmyzu, rostlin, a to ve velké rozmanitosti, aby se nad planetou vytvořilo jednotné informační pole – Vědomí Planety, které navazuje spojení s

a s vědomím každého živého tvora na Zemi.

A právě k tomu je zapotřebí kritický počet spermií kolem jednoho vajíčka! – Vytvořit jednotné informačně-energetické pole – Vědomí jejich společenství. Aby toto energetické pole mělo sílu spojit se s energetickým polem – Vědomím planety, které pro změnu naváže spojení s „Vědomím Vesmíru“ a s vědomím budoucího živého tvora na Zemi, který se vyvine z oplodněného vajíčka.

„Vzniklé energeticko-informační pole Vědomí z množství spermií a vajíčka vytváří mimo jiné program vývoje člověka a stanovuje přísné rámce pro jeho realizaci. Přitom se tvoří programový ‚koridor‘, uvnitř kterého jsou přípustné mutace k dosažení potřebné rozmanitosti a pro rozvoj dědičných znaků druhu. Mutace přesahující hranice programového ‚koridoru‘ jsou odsekávány. Tento výběr je naprogramován a probíhá v přísně určeném směru kosmického Zákona Vědomí Vesmíru“^[48].

Na potvrzení uvedeného uvedu jeden z klinických příkladů.

Klinická praxe (Rodina. Otec 58 let, matka 32 let, děti)

Na konzultaci z jiného města přijela rodina. Otec, 58 let: stížnosti na bolesti u srdce (fibrilace síní), bolesti páteře, časté močení, občasné bolesti hlavy. Matka, 32 let: žila v radioaktivní zóně; stížnosti na bolesti hlavy, únavu očí. Syn z prvního manželství otce, 30 let: stížnosti na bolesti u srdce, v oblasti slinivky břišní, v dolní části páteře. Fyzický i psychický vývoj – v normě. Dcera z druhého manželství ve věku jednoho roku. Narodila se císařským řezem. Výrazný hydrocefalus se začal rozvíjet dva měsíce po narození (hlavička dítěte se zvětšila 4krát), dvakrát operována v Ústavu neurochirurgie, provedeno odvedení mozkomíšního moku, voperován zkrat (trvale fungující shunt). Dítě je silně oslabené, nedokáže samostatně sedět, nemá stolici. Fyzický a psychický vývoj je prudce opožděn.

Výsledky diagnostiky pomocí BRT jsou uvedeny v tabulce 2.

Jak je patrné z tabulky, hlavní negativní informaci převzalo dítě od matky: GPZ, radiace, kódy DNA – to vše svědčí o přítomnosti programu na ukončení vývoje. Od otce – genetické kódy (RNA a DNA) všech mikroorganismů – „vyykonavatelů“ programu zničení.

Kritický počet spermií se shromáždil, vytvořilo se jednotné informační pole – vědomí společenství. Spojení s vědomím Planety a Vesmíru se rovněž uskutečnilo. Přítomnost genetických změn u ženy však svědčí o tom, že ještě dříve, před těhotenstvím, Vesmír naprogramoval ukončení jejího, matčina, vývoje. A tento program jakoby odsekává život dítěte uvnitř ní. Ukazuje se, že šíp namířený na matku zasahuje dítě.

Tabulka 2

Výsledky diagnostiky podle BRT

Tudíž, nebýt těhotenství, potkala by matku nejspíše rychlá smrt. Soudě podle GPZ, radiace a stavu DNA by šlo o skutečné onkologické onemocnění. Program však zapůsobil na dítě, možná kvůli přítomnosti vrozené připravenosti k rozvoji parazitických mikroorganismů, kterou získalo od otce. Vědomí Planety po určení stupně mutace dítěte (a mutace se v tomto případě projevovala jako deformace, byla příliš silná a vybočovala z „programového koridoru“) zavedlo zákon rozvoje parazitů žijících uvnitř. A cyklogenetický řetězec (obr. 21) skončil objevením nejsilnějšího parazita – echinokoka, který postihl mozek, což zastavilo vývoj dítěte na úrovni nepodmíněných reflexů.

Obr. 21. Mikrobiologický cyklus probíhající ve střevě (podle teorie cyklogenie G. Enderleina)

Čteme u V. D. Plykina: „Lidský mozek je systém řízení fyzického těla člověka a komunikační kanál fyzického těla s vědomím člověka“^[49].

V roce 1971 získal americký vědec Spiegelman z buněk onkologických pacientů jistý specifický enzym. Poté zkoumal normální buňky lidského plodu (potratu) a byl ohromen: buňky embrya obsahovaly tentýž enzym! Přemýšlím-li nad tímto objevem, domnívám se, že Spiegelmanův enzym není „rakovinný gen“, ale univerzální „látka“, která může fungovat jak jedním, tak druhým směrem. Například v matčině lůně potřebuje plod jistý „doping“ pro rychlý a bezpřekážkový růst (tedy dělení buněk svého organismu) – a do práce se zapojuje Spiegelmanův enzym. Když se pak v dospělém věku začne spouštět program sebedestrukce člověka a organismus mu v souladu s ním dovolí shromažďování a množení parazitů v orgánech a tkáních, přichází řada na destruktivní činnost „genu růstu“. Možná, poslušny programu, dávají plísně a helminti signál, povel Spiegelmanovu enzymu: „Jednej!“ A tak, aniž by plýtvala prostředky, Příroda, Vesmír korigují směr vývoje své „buňky“ – Člověka v závislosti na tom, jak žije.

Ve svých prvních knihách jsem podrobně rozebírala příčiny, které uvádějí „mechanismus rakoviny“ do pohybu. A nyní chci ještě jednou připomenout odpovědnost, kterou všichni neseme jak vůči sobě, tak vůči svým blízkým, vůči Zemi i vůči Vesmíru, jehož jsme součástí.

Vraťme se však k vědeckým poznatkům o rakovině. Vědci Pasteurova institutu F. Jacob a J. Monod získali Nobelovu cenu za zjištění experimentálně potvrzeného faktu: molekula RNA získaná rozpletením dvojité šroubovice DNA nese genetickou rakovinnou informaci a přemisťuje se na místo v buňce, kde dochází k syntéze rakovinného enzymu. To svědčí o tom, že struktura enzymu je zakódována v molekule DNA. Mikrobiologové tak dospěli k závěru, že se rodíme již s informací o rakovině.

A co je na tom překvapivé, je nedůvěra vědců k vlastním poznatkům. Několikrát vynalézají „kolo“. Již jsem psala v knize „Zkáza rakoviny. Prevence“ o teorii cyklogenie mikroorganismů, kterou vypracoval německý vědec Enderlein. Zjistil, že v buňkách živého tvora, včetně člověka, je kromě vlastní DNA programově od počátku vložena paměť DNA a RNA všech stádií jeho evoluce, počínaje mikroorganismy. Při nepříznivých podmínkách se v buňce mění DNA člověka, a tudíž i DNA mikroorganismů. Přičemž mikroorganismy se začínají vyvíjet od primitivních forem k vyšším. (Progresivní cyklus DNA/RNA – bílkovina – mikroorganismy). Tyto vyšší formy mohou pod vlivem informačních vlnových procesů progredovat (vyvíjet se až do hmotných hutných živých tvorů – červů) a regredovat zpět do DNA/RNA… A proč vás to překvapuje? To, že z jediné vaječné buňky vyroste obrovský člověk, vás nepřekvapuje, ale že z molekuly DNA vyroste malý červ – to vás překvapuje.

Každý orgán vzniká z vajíčka majícího určitou sadu genů. Ale do momentu formování orgánů dochází k aktivaci jedněch genů a trvalému potlačení druhých. Změnou genové aktivity se určuje diferenciace buněk v procesu vývoje člověka a také objevení se mikroorganismů a onemocnění v něm. Genová aktivita v každé buňce je regulována: a) vnitřními genovými vlnovými procesy; b) indukovanými mezibuněčnými vlnovými procesy; c) vnějšími elektromagnetickými poli; d) Vyšším informačním Rozumem.

V Evropském onkologickém institutu v Itálii věnoval známý vědec P. G. Pelicci při studiu role, kterou ten či onen gen hraje v boji proti rakovinným onemocněním (nebo naopak – při rozvoji těchto onemocnění), pozornost genu p66Shc (protein). Jeho role v organismu byla zcela nepochopitelná. Neovlivňoval ani růst rakovinných buněk, ani jejich ničení. Zdálo se, že je zbytečný. Genetici však dobře vědí, že zbytečné geny neexistují. Vytrvalost vědce byla odměněna a v důsledku pokusů s proteinem p66Shc zjistil, že tento gen přispívá ke stárnutí buňky. Po určení vzájemné souvislosti proteinu p66Shc s procesem oxidace molekul DNA zahájil P. G. Pelicci spolu se svým kolegou P. P. Pandolfim z Memorial Sloan Kettering Cancer Center v New Yorku pokusy s proteinem p66Shc na myších. A dnes již žije celá plejáda zdravých myší, jejichž délka života je o 30 % delší než obvykle.

Co bude dál? Neskončí to stejně jako s anglickou uměle zkříženou ovečkou, které se změnila povaha a stravovací návyky a která málem roztrhala k smrti své mládě-jehně… Čas ukáže. Nalezený gen stárnutí však možná představuje právě ten mechanismus spuštění povelu k sebedestrukci prostřednictvím rozvoje mikroorganismů.

Zde chci čtenářům připomenout, že se jedná o mechanismy destrukce právě organismu, těla, a nikoli člověka samotného. Pojem Člověk je mnohem širší a předpokládá přítomnost informačních struktur (Duše), které se nesmrtí fyzického těla neničí. V mých předchozích knihách se o tom diskutovalo podrobněji.

A tak se k nám hrozba stárnutí a smrti přibližuje hned po několika cestách.

Jednou z takových cest je

. Já ho dešifruji takto: Vyšší Informační Rozum Odstranění Systému.

Vědci se dlouho nemohli rozhodnout, zda jde o živou substanci či nikoli, protože viry mají charakteristické rysy, které je odlišují od mikroorganismů:

• nejsou zachycovány bakteriologickými filtry;

• nemají buněčnou stavbu;

• nejsou schopny růstu a podvojného dělení;

• nemají vlastní systém látkové přeměny;

• pro reprodukci virů je zapotřebí pouze ribonukleová kyselina (RNA) hostitelské buňky (člověka atd.);

• nemnoží se na umělých živných půdách a mohou existovat pouze ve vnímavém systému, v organismu hostitele.

K tomu mohu dodat, že viry (energoinformace), které jsou ve své podstatě Vyšším Informačním Rozumem Odstranění Systému, spouštějí genetický program sebedestrukce hostitelského organismu. Tím, že se každý z nich spojí s určitou DNA/RNA, působí viry na gen p66Shc, který odpovídá za stárnutí a zánik buňky. Tudíž viry jsou energoinformační vlnové struktury pronikající do DNA/RNA – svatyně svatých živých buněk hostitele, a dále již proces probíhá podle scénáře popsaného vědci. Experiment prováděli vědci-fyzici V. P. Kaznačjejev a L. P. Michajlova.

V baňkách izolovaných od sebe vypěstovali buněčné kultury. Mezi baňkami byla z křemenných destiček vytvořena průhledná přepážka – jakési okénko. Skrz ně na sebe buněčné kultury mohly „vidět“. Poté začali na jednu z kultur působit jakýmkoli způsobem – chemickým nebo biologickým (ultrafialové záření, chlorid ortutnatý, virus atd.). Na druhou (kontrolní) se speciálně nepůsobilo. Kultura ve druhé baňce však reagovala synchronně a analogicky: zastavila růst a hynula, ačkoli k ní dorazilo pouze ultraslabé elektromagnetické záření vyslané ve formě toku fotonů umírající kulturou z první baňky. Informace se předávala světelným paprskem – z 1. baňky do 2. Tato reakce byla pozorována při desítkách tisíc pokusů v laboratoři klinické biofyziky Ústavu klinické a experimentální medicíny SO AN RF.

Ukazuje se, že jakmile jednou pronikne, předává se virus-informace z buňky na buňku, z generace na generaci a postupně je vede k zániku. Proces probíhá v souladu s individuální dědičnou genetickou dispozicí orgánů a systémů a projevuje se prostřednictvím genů DNA/RNA. To bude pokračovat tak dlouho, dokud nebude zlikvidována informace – program zničení systému-člověka Vyšším Informačním Rozumem.

Doktor fyzikálně-technických věd V. D. Plykin zachraňuje některé své pracovníky tím, že tuto informaci vymazává (samozřejmě pouze u těch, jejichž duchovní úroveň umožňuje roztrhnout sítě osudu). S. N. Lazarev (autor knihy „Diagnostika karmy“) vymazává informaci-program teprve poté, co sám člověk odprosí, odpracuje a odtrpí příčinu (hřích), která ji vyvolala. Prostřednictvím pokání a modlitby odstraňuje program sebedestrukce i léčitel V. G. Lopatin a mnozí další.

Sám člověk může destruktivní informaci odstranit tím, že změní sám sebe, odtrpí si, uvědomí si nebo odprosí své hříchy. Přitom člověk mění způsob života a odstupuje od záležitostí, kterým se věnoval a které neodpovídaly jeho úkolu na Zemi (viz knihu „Zkáza rakoviny. Prevence“).

Černí mágové mohou informaci-program také odstranit, ale nejsou schopni ji vymazat, zničit. Proto při osvobození jednoho člověka tuto informaci jakoby přehazují na druhého. Právě s takovým smutným případem po práci mága jsem se setkala ve své praxi.

Klinická praxe (Mladá žena. Syndrom chronické únavy (CFS), „uroknutí“)

Mladá žena se cítila velmi špatně, chřadla. Byla stanovena diagnóza – syndrom chronické únavy (CFS). Obrátila se na mágy-léčitele, ti u ní zjistili přítomnost uřknutí ze strany manželových příbuzných a začali s ní pracovat. Za nějakou dobu náhle umírá manželova příbuzná. Za další čas těžce onemocní jiná příbuzná.

Zdravotní stav mladé ženy se zlepšil, ale za jakou cenu! A šlo to dál. Začíná onemocnět její dcerka: během dvou měsíců 5 zlomenin kostí. Do té doby se dívka věnovala baletu, sportu, padala, narážela a žádné zlomeniny neměla. A v těchto dvou měsících se zdálo, že se stačí o něco opřít – a byla tu zlomenina. A žádná léčba: ani léková, ani lidové bylinkářství – nepřinesly úlevu.

A co se vlastně stalo? Zřejmě za karmické hříchy měla žena podle svého programu nést trest v podobě nemocí. Auru měla žena uzavřenou, v tomto životě neměla těžké hříchy ani silné stresy, které by zanechaly v auře trhlinu. V takových případech jsou vysíláni lidé (příbuzní, spolupracovníci, prostí kolemjdoucí), kteří jsou schopni poslat shluk své negativní energie a udělat v auře člověka trhlinu. Jsou vinni? Ne. Tyto lidi Světový Rozum prostě učinil nástrojem vykonání stanoveného úkolu – oslabit systém-člověka a možná i zahájit jeho likvidaci (v souladu s příčinně-následným zákonem Karmy). A trhlinou v auře byl nasměrován virus CFS.

Mágové odstranili shluky negativní energie a zafungoval zákon bumerangu: návrat „úderu“ s dvojnásobnou silou, což bylo příčinou těžkého neduhu příbuzných. Jelikož těmto mágům není dána síla vymazat informaci Vyššího Rozumu, přechází virus na dceru ženy a vyvolává změny odpovídající genetice dívky. Léčba v tomto případě musí probíhat pouze prostřednictvím pokání, modliteb, očisty (podrobně v knize „Zkáza rakoviny. Prevence“). A tímto způsobem lze zachránit matku i dceru.

Bývají však i jiné případy.

Klinická praxe (Žena O., inženýrka. Rakovina IV. stadia, plíseň Mycosis)

Ispravím příběh o hrdinské ženě, která boroovala se svým neduhem do posledních sil a přinášela dobro lidem do své poslední minuty. Říkejme jí O. Obrátila se na centrum v dubnu 1999 s anamnézou: před 4 lety byla stanovena diagnóza – rakovina, byla operována u filipínských chirurgů na Filipínách. Později však, v důsledku recidivy, byl odstraněn levý prs s mízními uzlinami – již v onkologickém centru. Provedeno 18 ozařovacích sezení. Po dvou letech se v místě operace objevuje nádor. Jsou jí odstraněny oba vaječníky; histologie – ve vaječnících normální nález. Provádí se 5 kurzů chemoterapie. V oblasti jizvy na prsu se objevuje nové zduření. Provádějí se další dva kurzy chemoterapie. Poté jsou zjištěny metastázy v plicích, slinivce břišní, pobřišnici, křížové oblasti páteře. Jsou předepsány injekce riboxinu, diagnóza: rakovina IV. stadia s četnými metastázami. Onkologové rozhodli – léčba je bezperspektivní. O. se obrátila na nás, aby upřesnila diagnózu.

Na ART se diagnostikuje: GPZ III. stupně, silová pole jinového charakteru, vliv Hartmannovy mřížky; radioaktivní zátěž IV. stupně (maximální), získaná v důsledku ozařování; mimořádně silné endokrinní poruchy V. úrovně (z celkem 5); virus poruchy RNA IV. stupně (z celkem 5); vysoký stupeň vyčerpání imunitního systému; metastázy testované jako zhoubná plíseň Mycosis fungoides, prvok – trichomonas a rakovina-karcinom v orgánech: pravé prsní žláze, podpažní mízní uzlině vpravo, v průduškách, v obou plicích, žlučníku, žaludku, dvanáctníku, obou ledvinách, slinivce břišní, slezině, vrátnicové žíle, pobřišnici, kyčelníku, parametriích na obou stranách, v křížových obratlích, děloze. Z dalších mikroorganismů byly zjištěny: salmonela břišního paratyfu, toxoplazmóza jater, střevní lamblie; nefritida, nefróza, urémie.

Tudíž se na pozadí vysokého vyčerpání imunitního systému diagnostikoval rozsáhlý zhoubný proces s mnoha metastázami, jehož strukturu tvořila zhoubná plíseň Mycosis fungoides v kombinaci s prvokem trichomonas.

Předepisujeme léčbu: imunitní preparáty INTRON-A a Realdiron po 5 injekcích vnitrosvalově, střídavě po 2 dnech. Anti-GPZ – záznam na homeopatické kuličky elektromagnetické frekvence 6,2 Hz. Antiradioaktivní preparát – homeopatické radium. Virus (na úrovni genetických změn RNA) – invertovaný (v protifázi), zaznamenaný na homeopatické kuličky. Zaznamenáváme preparát pro boj s plísní a prvoky: na pozadí mědi (Cuprum metallicum) s inverzí plísně Mycosis fungoides a trichomonády, léčíme pomocí elektromagnetických kmitů (tato metodika bude podrobněji uvedena v následující knize o léčbě rakoviny a dalších onemocnění).

Za měsíc opakovaná ART diagnostika ukázala: GPZ – není; radioaktivní zátěž není; mírně vyjádřené endokrinní poruchy (zlepšení); genetické změny RNA II. stupně (zmenšení); imunitní systém – vynikající stav; zbytkové lokalizace plísně Mycosis fungoides, trichomonády, karcinomu – v křížové oblasti páteře.

Výsledky jsou, jak vidíte, pozitivní. Jak je známo, při léčbě podle homeopatického principu se člověk očisťuje „jako zelí“. Nejprve se snímají vnější listy, pod nimi se objevují další, snímají se následující a objevují se stále nové listy-onemocnění, včetně zbytků těch, které byly v dalekém dětství. Tak i v tomto případě se znovu projevily: plísně kandidy; ureaplasma, chlamydie; helminti – hymenolepis, trichinella; prvoci – sporocysty, chilomastix.

Z diagnostiky je vidět, že se nám prakticky podařilo zbavit zhoubné plísně Mycosis fungoides, ale program na zničení člověka pracoval dál. Podle systému cyklogenie Enderleina se z DNA a RNA vyvíjely nové formy a druhy parazitů výše uvedených.

Klinická praxe (Pacientka O. Vyhledávání příčiny, disertace o plísni)

Pacientka O. začíná osvojovat si poznatky z parazitologie, mikrobiologie, onkologie, zásobuje knihami a články lékaře i nemocné. Sama je povoláním inženýrka. Seznamuje se s mnoha biology, chemiky.

Nalézá známého akademika, profesora kdesi v suterénním prostoru a ptá se ho: „Co víte o zhoubné plísni Mycosis fungoides?“ On jí odpovídá: „Víme o zhoubné plísni všechno.“ Vytahuje doktorskou disertaci, ukazuje jí snímky nádorů, mikrosnímky zhoubné plísně a se zaklapnutím disertace končí slovy: „Promiňte, léčbou se nezabývám…“ Dveře se zavřely, pacientka je v šoku! Jak to, existuje disertace o příčině zhoubného onemocnění, a to všechno v suterénu, na polici? Znovu výpravy k onkologům s otázkou: „Řekněte, co mi je? Proč se objevují plísně a paraziti v orgánech?“ Onkologové odpovídají: „Plísně a paraziti v orgánech být nemohou.“ O. pokračuje v práci, pomáhá nemocným, znevýhodněným.

Při dalším vyšetření nádory v organismu nenalézají, onkologickou diagnózu prakticky ruší. Testuji pro ni metodu léčby a s ohledem na objevení se plísní kandid, helmintů předepisuji metodu voroněžských léčitelů. Podrobněji o této metodě napíšu v příští knize o léčbě. Stručně řečeno spočívá v použití březového dehtu, čištěného petroleje a vnějšího prostředku – modré skalice s odvarem z lopuchu. Z modré skalice s odvarem z lopuchu se dělají obklady na místa těla, kde se lokalizují plísně a paraziti. Ti začínají vycházet z hloubky na povrch v podobě hnisavých ložisek. To dokazuje, že roztroušené kolonie plísní je organismus schopen zničit zánětem. Po takové léčbě u naší pacientky nádor mizí v oblasti jizvy, zdravotní stav je uspokojivý.

Testujeme za další měsíc. Zdravotní stav pacientky je dobrý. Z původců zůstávají červi trichinely v ramenopažních svalech, ale objevují se červi trichuris ve žlučníku a nejhrozivější z parazitů – echinokok vícekomorový. Zde opravdu vidíme rozvinutí cyklu podle Enderleina. Progresivní přeměny z DNA – RNA – spory – mikroby – bakterie – prvoci – plísně – helminti. Od jednoho hrozivého nebezpečí jsme odešli – ke druhému jsme dospěli. Echinokok byl testován v levé plíci a v levém laloku jater. Předepsán preparát mebendazol (zatím jediný v Rusku pro léčbu echinokoka). Onkologická diagnóza byla zrušena.

O. začíná vyhledávat lékaře-parazitology zabývající se problémem echinokoka. Nalézá oddělení, ale pouze chirurgické, a profesora, který operuje orgány zasažené echinokokem. Na rentgenových snímcích naší pacientky však standardní prstencová zástínění charakteristická pro jednokomorového echinokoka nejsou. A to je přirozené, protože u ní testování odhaluje echinokoka vícekomorového, infiltračně rostoucího, pronikajícího do tkání a orgánů bez kalcifikace svých měchýřků. Proto na rentgenových snímcích nedávají stín. Závěr – echinokok tu není. A tím to zhaslo: „Jděte, paciente, kam chcete“… Lékaři zavírali dveře.

A jakkoli jsme boroovali: lékově i rezonančními frekvencemi, – echinokok se vyvíjel a způsobil mu vlastní hrozivou komplikaci hydropneumotorax – prasknutí do pleurální dutiny, nahromadění tekutiny, kolaps plíce. Nejnebezpečnější, co se při tom děje, je diseminace parazita. Pacientka na naše doporučení vyhledá odborníka, který souhlasil s provedením punkce pleurální dutiny a vypuštěním tekutiny – život je zachráněn. Boj však probíhá neustálý, statečný. Denní léčba na rezonančně-frekvenčním přístroji. Přitom ještě práce, rodina, pomoc přátelům, pomoc stejně nemocným. (Dnes, s odstupem času, vědci našli frekvenční charakteristiky všech možných forem echinokoka a léčba se nyní stala mnohem efektivnější než v té době. „Imedis“ MEI, prof. J. V. Gotovskij.)

O. zcela uvěřila v parazitární povahu nádorových onemocnění, plně je pocítila na sobě. Rentgenologický závěr – plíce čisté. A pacientka se dusí, lapá po dechu. Na ART – echinokok v obou plicích. Jednou týdně se z hrudního koše (pleurální dutiny) vypouští 1,5 litru tekutiny…

Program na „sebedestrukci“ nadále pracuje, proces se šíří navzdory hrdinskému boji pacientky a našim lékařským možnostem. Dochází k prasknutí echinokoka v druhé plíci; provádí se punkce pleurální dutiny, vypouštějí se dva litry tekutiny. Nečekaně se objevila silná bolest v žvýkacích svalech, sevřela čelisti, nelze jíst, mluvit. Ihned si vzpomínám, že ve žvýkacích svalech se rády usazují… správně, trichinely. Provádíme rezonančně-frekvenční léčbu proti trichinelám. Již po jednom sezení bolest odchází, čelisti se otevírají – malé vítězství.

Boj pokračoval do poslední sekundy jejího života. Organismus však byl již vyčerpán těžkou válkou a nezbyly mu žádné rezervy. Program shora pracoval neúprosně a došlo k tragickému vítězství vnitřních nepřátel. Selhaly plíce, echinokok dokonal dílo zkázy. Pozemský život skončil…